Argentina Salta přílet. 19.4. Původně jsme měli jet do Patagonie a Ohňové země (španělsky: Tierra del Fuego). Cesta byla plánovaná na tři neděle. Janka nakonec nemohla letět a Petr měl dovolenou jen 14 dni. Navíc letíme dost pozdě a na jihu v Ushuaia by stejně už byla dost veliká zima. Petr už v Ohňové zemi byl a tak jsem musela překopat plán cesty. Se slzou v oku...
Jdeme po dřevěných schodech do domu, kde nás mile vítají. Tady dnes budeme spát. Je mi mizerně, náš průvodce se barmsky domlouvá něco s našimi hostiteli. Žena mě vezme za ruku a ukládá na připravenou rohož, která je uprostřed velké místnosti. Tady všichni budou s námi spát, večeřet, povídat. Je mi zima a klepu se jako osika. Nabídka večeře a čehokoli mi obrací...
Okolí Kalaw. Jsme na horách, je ráno a je chladno. Ranní snídaně na střeše hotelu s překrásným výhledem do krajiny kolem Kalaw. Přemýšlíme, co si na čtyřdenní pouť do hor vezmeme s sebou. Zbytek věcí si od nás bere Dží a vyzvedneme si je po návratu. Vycházíme z hotelu. Honza z Jackem jdou daleko přede mnou. Jsem velmi unavená a nic se mi nechce. Předjíždí nás Dží...
Odjíždíme z Ngapali. Jdu se ještě rychle rozloučit se spisovatelkou Elizabethou. Z recepce se ještě podaří zavolat barmskému průvodci a příteli paní Zdeňky z ČR. Do Heho přiletíme hodně pozdě a tak jsme rádi, že pro nás přijede na letiště a zajistí i ubytování. Cestou na letiště projíždíme kolem velmi luxusních hotelů, které z naší pláže vůbec nebylo vidět...
Smradlavé rybky. Je půl páté ráno, v břiše se nám to vaří, rychle zabalit. S velkým vděkem si děláme skvělý Lipton na pokoji. Recepční otevře dveře do tmy a zakřičí : taxiíík! Ohýnek, který plápolá na druhé straně ulice, trochu ožije a za chvíli stojí před hotelem tuk – tuk. Ztemnělou hlavní třídou, kolem stánků s kouřícími ohýnky i vůní kávy, projíždíme...
NGAPALI Popravdě řečeno, na pláž v Ngapali , jsme plán jet neměli. Cesta sem, byla vlastně náhradou, za cestu do barmských hor na festival horských kmenů Naga. Mezipřistání , zde v Ngapali, bylo poprvé cestou do Sittwe , kdy jsme přistávali v bílém písku na břehu krásného moře. Z letadla vystupovali turisté, kteří se těšili na dovolenou strávenou v luxusních...
První slušná snídaně v Royal Guest Housu, dnes nám ji uvařil recepční. Už měl těch stížností asi dost. Na stole jsou nudle se zeleninou, džus i káva, tak jak to má být. Do přístavu v Mrauk – U s námi jede Caňon , loučení je milé a srdečné. Fajn chlapík! V přístavu nás už nic nepřekvapí, zpět jedeme stejnou lodí, jenom ten trs banánů na cestu je ještě ubožejší...
Snídaně je opět mizerná, nejdřív dostaneme studené kafe, pak vlažné až na třetí pokus se to dá vypít. Toust už ani neřeším, je ještě odpornější než včera. Tak aspoň rychle slupneme 1 vejce, banán a sklenici šťávy. Jenom doufáme, že nám to nenalili z vodovodu. Mám vyhlídnutou takovou pekárnu barmskou na hlavní třídě v Mrauk – U, mají tam dobré a voňavé...
Women with tattoos. Dlouhé generace barmských žen z provincie Chin se nechaly tetovat na svých tvářích. Tetování se postupem času stalo symbolem síly, krásy a houževnatosti. Nyní, jsme svědky možná již poslední generace žen s tímto úžasným tetováním. Říká se, že tetování tváře žen, je už z dob barmských králů. Panovníci znaly krásu žen a dívek ze státu Chin. Ty...
Ranní snídaně je opravdu příšerná, káva fuj, tousty fuj, slupneme aspoň volské oko se solí. Před hotelem stojí auto a náš dnešní průvodce, Canyon. Míříme kolem starých stúp opravdu nádhernou krajinou, někam k řece a přístavu, odkud pojedeme za Pavoučími ženami. Tady poprvé vidím tu vysněnou Barmu, šťavnatou zemi, pracovité usměvavé lidi, pasoucí se dobytek i s tou ...