Na sobotu jsme si naplánovaly výlet do Toleda. Je to město vzdálené 75 km od Madridu, ale vlakem se tam dá dostat za 30 minut. Našly jsme si, že vlak odjíždí v 10:20 hod., takže jsme vyrazily dostatečně včas, abychom si na vlakovém nádraží Atocha stačily koupit lístky. Jely jsme ze stance Sol na stanici Atocha renfe 4 zastávky metrem. Lístek vyšel na 2 EUR/osoba...
Páteční prohlídku města jsme začaly na Plaza Mayor. Bylo vystavěno v 17. století jako centrum tehdy habsburského Madridu. Náměstí dominuje jezdecká socha Filipa III. Dříve náměstí sloužilo jako tržiště, centrum býčích zápasů a také poprav, čemuž všemu přihlížela šlechta z okolních balkónů. Tohle krásné historické náměstí bylo po ránu, tj. kolem desáté hodiny, plné...
V poslední zářijový čtvrtek v sedm ráno jsme se všechny čtyři z Trutnova sešly a společně vyrazily do Makotřas, kde jsme si s předstihem rezervovaly místo na parkovišti blízko letiště. Cesta byla v pohodě, až na to, že nás navigace nasměrovala trošku jinam, takže jsme si kousek zajely přes Kralupy. I tak jsme na místo dorazily včas a následně se na letišti potkaly...
Čanianská jezera Zdržení na ukrajinsko – slovenské hranici nám nedovolilo včas vymyslet nějaké rozumné spaní. Na košické pumpě nám poradil obsluhující, že nedaleko jsou Čanianská jezera a že si myslí, že u jednoho z jezer je parkoviště, kde se dá přespat. Snažily jsme se dostat k jezeru zvané „Tajvan“ , dost jsme bloudily, ale nakonec se do rekreační oblasti dostaly...
Zpátky do minulosti Ráno si dáváme kávu a snídani v hotelu /TOPOLJA, Mižhirja/ společně s UK řidiči, kteří vozí pracanty do ČR a zpět. Radí kudy jet domů, do ČR a trochu nechápou, že jsme se my dvě vydaly na Ukrajinu a že spíme v dodávce. Rády by jsme si přivezly ručně dělaný ubrus, který se nám líbil v jedné z kolib. Jeden z řidičů nás veze asi 2 km do vesnice...
Zakarpatská Koločava Auto, které jsme před dvěma dny zaparkovaly ve Svobodě, je naštěstí na svém místě a my se plné dojmů z Bukovinky vracíme na kamenitou cestu a pomalinku se budeme vracet domů, do České republiky. Kolem řeky Terebly všichni piknikují, dělají si ohníčky, grilují. Je neděle a krásné počasí. Neodoláme a zastavíme, lehneme si jako ostatní do trávy...
Přes hory a doly Máme sbaleno opravdu jen to nejnutnější a vydáváme se na další zakarpatské dobrodružství. Přes malou říčku ve Svobodě a pak už se drápeme do kopců. Malebná krajina a hory kolem, dřevěné chaloupky. Vzduch voní posečenou trávou. Paška tuhle trasu jde i třeba 3 x za den. Odpočíváme, když je potřeba a nemůžeme se nabažit té krásy kolem. Když přecházíme...
Kolem nás jsou louky poseté barevnými květy, chaloupky jak z pohádky, po cestě i na pastvě jsou krávy. Jsme v ráji. Jen by to chtělo kafíčko, to nás tak při tom kochání se napadlo. Vidíme klučinu na motorce, tak ho slušně pozdravíme a spíš z legrace se ptáme, že máme chuť na kávu, jestli tu náhodou není nějaká „kavárna“.
AREÁL Laajavuori – Jyvaskyla Stihneme ještě dojet ke sportovnímu a lyžařskému areálu v Jyvaskyle. Z centra je to sem asi 15 minut autem nebo autobusem. Je léto, lyžovat nejdeme, ale já chci vidět obří skokanský můstek a i krásný výhled na Jyvaskylu, jezera a okolí. Pod můstky i na sjezdovkách to kvete a při návštěvě Jyvaskyly sem určitě zajděte! Skokanské můstky...
Perla Karpat v NP Siněvir V „naší“ kolibě už je živo. Holky se dnes oblékly do krásných krojů. Dáváme si luxusní palačinku s borůvkami a bylinkový čaj. Obloha už nevypadá tak děsivě a tak vyrážíme na jezero Siněvir. Jezero Siněvir Potřebujeme vyměnit peníze a tak se rozhlédneme po parkovišti. Není těžké poznat „veksláka“. Rychle měníme peníze a vydáváme se autem...