Den před odjezdem vyrážíme autem proti proudu řeky Osum, chceme si prohlédnout známý kaňon a vůbec se rozhlédnout po okolí. Kaňon nás úplně dostal, svou hloubkou a délkou, raftování na této řece musí být neskutečný zážitek… je pozdní léto a vody v řece je málo, ale už jenom ta představa valící se vody hlubokým kaňonem nahání husí kůži. Výlet nám zabral skoro celý den...
Naši zhruba 15denní dovolenou jsme museli, vzhledem k pracovním povinnostem manželky, posunout až na přelom září a října. Projet Albánii jsme chtěli už loňský rok, ale člověk míní a Covid mění… Takže letos to vyšlo – oba v sobě máme dvě dávky očkování, takže doufáme, že největší překážka je za námi. Kupujeme tištěného průvodce a mapu Albánie a snažíme se vytvořit...
VD Přísečnice Říjnové mrazivé, ale slunečné dopoledne, vodní plocha přehrady v tom silném větru připomínala mořskou hladinu. Vstup na hráz je povolen, ale nikam jinam se jít nedá. Škoda, jezero uprostřed přírody /vstup je zakázán, protože dílo je chráněno ochranným pásmem 1. stupně/. Vodní dílo je součástí vodohospodářské soustavy v oblasti severočeské hnědouhelné...
Na hranicích s Ruskem Rychle pryč z města. Dva dny Gdyně, Sopoty a Gdaňsk plné turistů, nám stačily. Do navigace dáváme neznámé místo Piesky. Chtěly jsme náš baltský výlet skončit na Helské kose, ale poučeny množstvím turistů na celém Baltu, volíme méně známou destinaci asi 70 km od Gdaňsku. Navigace nás opět zklamala a to tím, že nás vede úplně na druhou stranu...
Prosiecká a Kvačianská dolina Je 8. 6. 2021. Do poslední chvíle nevíme jestli se tahle pracovně-turistická cesta uskuteční. Důvod: KOVID. Výstavu máme zabalenou v autě, je dopoledne a tak vyrážíme směr Morava. Chtěly jsme pozdravit cestou naše přátele na Vysočině, Alenku a Ivana, ale minuly jsme se o 1 hodinu. Na další zastávce jsme už byly úspěšnější, moc rády...
Když z auta zahlídneme jezero ani na okamžik neváháme. Je tu poslední místo na parkování. Lidí je tu příjemně málo. Je tady pohoda a tak trochu pocit větší svobody než ve Slovinsku.
Jsme téměř na hranicích, všichni před námi to otáčejí. Do země je nevpustili. Nechápeme a pomalu se smiřujeme s tím, že Slovinsko je nám zapovězené. Navíc nemáme doklady od auta. "kam jedete"? K jezeru Bled. No, tak jeďte! Cože? " Jako fakt, nechtějí ani doklady nic. Jsme ve Slovinsku. První billboard, který nás tu vítá se jmenuje KORONA!
Čanianská jezera Zdržení na ukrajinsko – slovenské hranici nám nedovolilo včas vymyslet nějaké rozumné spaní. Na košické pumpě nám poradil obsluhující, že nedaleko jsou Čanianská jezera a že si myslí, že u jednoho z jezer je parkoviště, kde se dá přespat. Snažily jsme se dostat k jezeru zvané „Tajvan“ , dost jsme bloudily, ale nakonec se do rekreační oblasti dostaly...
Zpátky do minulosti Ráno si dáváme kávu a snídani v hotelu /TOPOLJA, Mižhirja/ společně s UK řidiči, kteří vozí pracanty do ČR a zpět. Radí kudy jet domů, do ČR a trochu nechápou, že jsme se my dvě vydaly na Ukrajinu a že spíme v dodávce. Rády by jsme si přivezly ručně dělaný ubrus, který se nám líbil v jedné z kolib. Jeden z řidičů nás veze asi 2 km do vesnice...
Zalew Radkowski Prázdninový výlet z Božanova do Radkova jsme si zpestřily návštěvou polské vodní nádrže – zálivu, jak tomu tady v Božanově říkají. Šly jsme z Božanova cestou, kterou mohou jezdit u auta a zpět jsme šly přes pěší přechod ve Studené Vodě. Příjemný nenáročný okruh je dlouhý asi 8 km. Umělá vodní nádrž Zalew Radkowski leží 2 km od centra města...