Míjíme Refugio v katastrofálním stavu. Na klice visí lidský exkrement v pytlíku. Znechucené pokračujeme dál a doufáme, že nás čekají milejší překvapení…
Míjíme Refugio v katastrofálním stavu. Na klice visí lidský exkrement v pytlíku. Znechucené pokračujeme dál a doufáme, že nás čekají milejší překvapení…
Je slunečná sobota a u jezera je minimálně lidí. Sem tam kolem nás prosviští bruslaři. Voda je teplotně příjemná i teď v září. Na protějším břehu rámusí čluny a o kus dál je slyšet řev motorů z mosteckého autodromu. Vykoupeme se a pak už se vracíme směr Praha.
Zatopený, bývalý kaolínový lom. Voda čistá, a hned se jde do hloubky.
Je všední zářijový den, přijíždíme k jezeru Konětopy, s obavami, že bude zavřené. Ne, branka povoluje a my pokračujeme k jezeru. Máme Konětopy rády. Dnes ještě s velkým bonusem, protože jsme na jezeře úplně samy.
Voda byla příjemně studená, ale žádná tragédie. Trochu to klouzalo na svažitých březích u jezera. Ale jinak paráda!
Dnes je 12. Září 2020, je něco málo před polednem a jezero MOST se otevírá veřejnosti. Parkoviště se plní auty a před námi se otevírá jezero v celé své kráse.
Průzračně modrá voda v kaňonu mezi skalami. Strašně se těšíme do vody. Proč někteří skáčou do vody v neoprenu pochopíme velmi rychle. Voda je opravdu studená.
Když z auta zahlídneme jezero ani na okamžik neváháme. Je tu poslední místo na parkování. Lidí je tu příjemně málo. Je tady pohoda a tak trochu pocit větší svobody než ve Slovinsku.
Jsem na pláži. Vpravo sedí rybářská rodina, přede mnou tatík s holčičkou a vlevo rybáři. Pláž je dostatečně velká . Nebe kouzlí s mraky a vodní hladina je plná vln. Jak u moře!
příště asi nejjednodušší je jet na plovárnu přívozem. Příjemná atmosféra, na louce skotačí děti i pejsci. Na vodě projíždějí osamocené kanoe, v krátkých intervalech je vidět loď, která zajišťuje návštěvníkům příjezd a odjezd.
Koupání si necháme na příště, je už tma...