Miss ČR 2013. V jednu ráno nás čekalo probuzení a odjezd na sever. Cesta byla naprosto šílená, připomínalo to tankodrom a řidič jel jednoduše jako prase. Za 4,5 hodiny jsme byli v El Nidu a začalo dlouhé hledání ubytování. Řidič se nám sice snažil pomoci, ale bylo moc brzo ráno a všichni ještě spali. Nakonec jsme se nechali vyložit na pláži a začali si ubytování...
Ráno mě ve 3.30 hod. vzbudily kapky deště, takže jsem se přesunula do chatičky. Jak se ukázalo, přestalo pršet hned poté, co jsem zalezla. Za další tři hodinky už vstali i všichni ostatní a zašli jsme na snídani. Jirka s Honzou se šli opět potápět, my ostatní se slunili na pláži. V poledne, když se kluci vrátili, jsme si vypůjčili motorky a vyrazili na prozkoumání...
Čokoládové hory a kohoutí zápasy. Po snídani, která tentokrát byla součástí ubytování, si naše okleštěná skupinka pronajala opět van, aby projela Bohol znovu za lepšího počasí. Opět jsme navštívili nártouny, i když v menším centru v Corelle. Bylo to tady víc „přírodní“, mají tady prý 10 opiček a každé ráno jim zabere až 3 hodiny, aby je našli. Dnes se jim podařilo...
Ráno jsme nemuseli nikam spěchat, takže jsme vstali až v 9 hod., vystěhovali jsme se z hotelu, batohy nechali na recepci a vydali se na toulky městem. Miloš se zastavil u stánku s CD s filipínskou hudbou, Jirka si koupil batoh, protože se mu u toho jeho urvalo ucho. Na trhu jsme ochutnali několik kusů pro nás neznámých druhů ovoce – rambutan, mangostýno… a ve 14 hod...
SAMAR – seznámení s Filipínami Odlet ze Soulu do Manily byl po malém zpoždění v 8,50 hod. Celkem 2600km jsme zvládli za 3,5 hodiny a do Manily dorazili v 11.30 hod. Časový posun oproti Soulu byl -1 hodina, tj. +7 hodin oproti Praze. Čekalo nás příjemných 26°C a můj batoh totálně promáčený od piva, které jsem převážela v batohu. Zřejmě díky „šetrnému“ zacházení...
Cesta na Filipíny Buddha:“ Tak jako jedna svíčka může zapálit tisíce dalších svíček, aniž by doba jejího hoření byla zkrácena, tak také štěstí nikdy neubyde, pokud je sdíleno“. Před cestou: Přípravy na tuhle cestu byly možná dobrodružnější než cesta samotná…nebo aspoň její velká část. O Filipínách jsme se s Milošem Šálkem začali bavit už před rokem, ale nakonec...
Krásy Nice a Antibes Na pokoji jsme se moc dlouho nezdržely a vyrazily poznávat krásy města. Začít jsme samozřejmě musely kávičkou. Měly jsme z toho po loňských zkušenostech trochu obavy, ale risk je zisk. Sedly jsme si na náměstí Garibaldi pod krásně rozkvetlé stromy a objednaly si – Petra šla na jistotu a objednala si presso s mlékem – číšník nám vysvětlil, že jde...
Loch Tummel, Rannoch Moor Ráno nás přivítalo chumelení. Moc nás to nenadchlo, protože ho nebylo zase až tolik, aby to za něco stálo. Dlouho jsme bloumali, kam vlastně pojedeme na náš poslední skotský výlet. Museli jsme také počkat na někoho, kdo by nám odsouhlasil, že v penzionu můžeme zůstat ještě i poslední noc, protože paní majitelka někam odjela. Nakonec se nám...
Loch Ness, Speyside, Glen Clova, Fife Počasí se nezlepšilo a ani předpověď neslibovala žádnou velkou změnu, proto jsme operativně změnili plány a nejeli na ostrov Sky, který měl být původně vrcholem naší cesty. Vrátili jsme se ještě jednou ke hradu Eilean Donan – tentokrát jsme ho vyfotili za přílivu (a bohužel také za deště). Dále už na nás čekalo jezero Loch Ness...
Krásy Tyrolska Dnes je náš poslední den. Jen neradi se loučíme s naším báječným hotýlkem a vybaveni kupónem z hotelu jedeme na lanovku směr Reutte, která leží v regionu Aussefern v severozápadním cípu Tyrolska, nedaleko německých hranic a Garmisch-Partenkirchen. Nad údolím se tyčí hřebeny Allgäu, Lechtalských a Ammergauských Alp. Reutte tak tvoří pomyslnou bránu do...