Děčínský Sněžník Páteční rozhodnutí strávit víkend na Děčínském Sněžníku bylo nejenom skvělé, ale díky možnosti spát až na vrcholu v příjemném penzionu 723 M.CZ na nejvyšší a největší stolové hoře Česka i celé střední Evropy, přímo geniální. Děčínský Sněžník se nachází 7 km od Děčína. V páteční podvečer jsme zvládli západ slunce na západní části hory Drážďanské...
Volcano Poás a zahrady La Paz. Naše cesta začala v úterý ráno v 6.00 hod., kdy mě Miloš s Romanem nabrali u domu. Po seznámení, neb jsem do té doby Romana nikdy neviděla, jsme ještě zajeli pro Zbyňka a vyrazili směr Praha. Vezla nás Romanova přítelkyně Hanka, takže jsme si nemuseli dělat starosti s parkováním. Cesta na letiště i odbavení proběhly bez větších...
O tom, že bychom se mohli vydat do Kostariky, jsme se se Zbyňkem začali bavit zhruba v červenci 2010 – byli jsme trošku ovínění, neb to bylo na svatbě našich společných kamarádů, takže jsem nepředpokládala, že se tyhle plány změní v realitu. Přesto jsem si pár dní poté obstarala průvodce a připravila jakýsi možný itinerář na 17 dní. Itinerář šel do šuplíku a pár...
Jídlo Jídlo na Filipínách skoro vůbec nepálí, což je pro Asii docela netypické. Občas je na stole nějaká pálivější omáčka nebo je na talíři pár čerstvých čili papriček, ale rozhodně to není žádná „síla“. Zvlášť ve srovnání s korejskou kuchyní chyběl té filipínské říz. Většina mas – oblíbené je kuřecí, vepřové i hovězí – je připravena na sladko v barbecue omáčce. Na...
Medvědí cesta a Krakonošův příběh Před námi byl poslední zářijový víkend. Předpovědi počasí slibovaly nádherné babí léto a tak by byl hřích zůstat doma. Rozhodli jsme se proto prozkoumat další kousek Krkonoš. V neděli jsme vyrazili do Špindlerova mlýna, kde jsme zaparkovali na velkém parkovišti naproti místnímu aquaparku a hlavně jen pár metrů od spodní stanice...
Miss ČR 2013. V jednu ráno nás čekalo probuzení a odjezd na sever. Cesta byla naprosto šílená, připomínalo to tankodrom a řidič jel jednoduše jako prase. Za 4,5 hodiny jsme byli v El Nidu a začalo dlouhé hledání ubytování. Řidič se nám sice snažil pomoci, ale bylo moc brzo ráno a všichni ještě spali. Nakonec jsme se nechali vyložit na pláži a začali si ubytování...
Ráno mě ve 3.30 hod. vzbudily kapky deště, takže jsem se přesunula do chatičky. Jak se ukázalo, přestalo pršet hned poté, co jsem zalezla. Za další tři hodinky už vstali i všichni ostatní a zašli jsme na snídani. Jirka s Honzou se šli opět potápět, my ostatní se slunili na pláži. V poledne, když se kluci vrátili, jsme si vypůjčili motorky a vyrazili na prozkoumání...
Čokoládové hory a kohoutí zápasy. Po snídani, která tentokrát byla součástí ubytování, si naše okleštěná skupinka pronajala opět van, aby projela Bohol znovu za lepšího počasí. Opět jsme navštívili nártouny, i když v menším centru v Corelle. Bylo to tady víc „přírodní“, mají tady prý 10 opiček a každé ráno jim zabere až 3 hodiny, aby je našli. Dnes se jim podařilo...
Ráno jsme nemuseli nikam spěchat, takže jsme vstali až v 9 hod., vystěhovali jsme se z hotelu, batohy nechali na recepci a vydali se na toulky městem. Miloš se zastavil u stánku s CD s filipínskou hudbou, Jirka si koupil batoh, protože se mu u toho jeho urvalo ucho. Na trhu jsme ochutnali několik kusů pro nás neznámých druhů ovoce – rambutan, mangostýno… a ve 14 hod...
SAMAR – seznámení s Filipínami Odlet ze Soulu do Manily byl po malém zpoždění v 8,50 hod. Celkem 2600km jsme zvládli za 3,5 hodiny a do Manily dorazili v 11.30 hod. Časový posun oproti Soulu byl -1 hodina, tj. +7 hodin oproti Praze. Čekalo nás příjemných 26°C a můj batoh totálně promáčený od piva, které jsem převážela v batohu. Zřejmě díky „šetrnému“ zacházení...