V noci, i přes sluchovou hradbu, slyším podivné zvuky. Potom rána, .. a další, snad 10x! Honza říká, že jsme narazili do lodě. Nebo někdo narazil do nás. Venku je řev a rámus. Postupně cítíme další nárazy. Snažíme se vypozorovat více z okénka kajuty. Naráží do nás další loď plná kajaků. Jsme už z toho nervózní. Naše loď se točí dokola.

Pohádková plavba s dětmi na lodi White Dolphin

Společně s dalšími asi 12. lidmi odjíždíme na výlet do Dračí zátoky na Halong Bay. Jako vždy zapomínáme na cestu koupit vodu a občerstvení a tak jenom tiše závidíme ostatním. Pozorujeme mumraj na Hanojských ulicích. Kousek za Hanojí míjíme obrovské průmyslové a výrobní závody, jeden za druhým. Před továrnami stojí stovky, možná tisíce motorek. Další část cesty pozorujeme pole a políčka s rýží a zeleninou. Vypadají úhledně, vidíme malé človíčky s typickými vietnamskými kloboučky. Někteří drží v rukou otěže statných buvolů. Jsou nesmírně pracovití. Projíždíme malými městečky, architekturu tvoří úzké, pro nás nezvyklé domy. Čistota se střídá s neskutečnou špínou. Zastavujeme na malou přestávku. Jsme v místě, kde se ručně vyrábí keramika. Ženy i muži zde tvoří krásné výrobky, od květináčů až po obrovské vázy. Pozorujeme dívku jak ručně nádhernými motivy oživuje velké květináče, vedle ni chlapec na kruhu vytáčí jednu vázu za druhou. Po další hodině přijíždíme do Halong City a zastavujeme v přístavu.

White Dolphin

Loď, na kterou nás přivádějí, je nádherná. Dřevěná s vytaženými elegantními plachtami. Na palubě je posezení a luxusně vyhlížející lehátka. Postupujeme dál do prosklené, stylově zařízené jídelny. Po dřevěných schodech sestupujeme do podpalubí. Otvíráme dveře dvou soukromých kajut. Skvostně a s obrovskou elegancí v asijském stylu zařízené pokoje nám vyrážejí dech. Kajuty jsou vyložené dřevem, postele jsou povlečeny v nádherných róbách. Okénka jsou zatažena do velice vkusných hedvábných záclonek. Koupelna s velkou vířivkou, skleněným boxem, umyvadlo zasazené do ratanového rámu. Prostě nádhera.

Vyplouváme

Vítá nás naše posádka: kuchař, kapitán, stevard a kluk pro všechno. Vyplouváme. Svítí slunce. Užíváme mořský vzduch na palubě, povalujeme se na lehátkách a obdivujeme desítky vystupujících skalnatých ostrůvků. Míjíme krásné lodě, malé bárky i obrovské průmyslové lodní giganty. Slunce ozařuje hladinu, ale chladný vzduch nás tlačí do prosklené kukaně. Jediné, co nám chybí je nějaké pěkné hadříky na sebe. Naše cestovní oblečení, ještě poznamenané výpravou do laoské džungle (Gibbon experience), asi nesplňuje společenskou etiketu. Začíná hostina: rybí polévka, ryba v pálivé omáčce, chobotnice, krevety… Až na Sárku si to užíváme. Nemají pro ni žádnou náhradní stravu a jí se z těch ryb obrací žaludek. Oběd ukončujeme mangem a jablky, malým sladkým dortíčkem.

Západ slunce nad Halong bay

Teple se oblékáme a jdeme na palubu, přesedáme na malou bárku, kterou plujeme k malebné rybářské osadě. Obrovský rozdíl proti plovoucí vesnici v Kambodži! Pokračujeme dále a před námi se objevují nové a nové scenérie. Přijíždíme do zátoky a společně s desítkami dalších lodí spouštíme kotvu. Při večeři a zapadajícím Slunci obdivujeme nasvícené skály a překrásný výhled.

Ledová vířivka

V kajutě si vymrzlá napouštím horkou vanu. Bohužel potěšení trvá pouze pár minut a pak přichází ledová lázeň. Terezka se nemůže dočkat, jak si také chce užít vířivku. Na moje rady nedá /bodejť/ a napouští studenou vodou vanu až po okraj. Mrzne. Při neskutečné výdrži se snaží pustit trysky, ale nedaří se. Poučení je, že vířivka na lodi je určená na letní osvěžení, ne na zimní zahřátí! Nakonec s drkotajícími zuby rychle skáče do postele. Usínáme. Kolem hučí agregáty a tak si rvu špunty do uší.

Snad se loď nepotopí

V noci, i přes sluchovou hradbu, slyším podivné zvuky. Potom rána, .. a další, snad 10x! Honza říká, že jsme narazili do lodě. Nebo někdo narazil do nás. Venku je řev a rámus. Postupně cítíme další nárazy. Snažíme se vypozorovat více z okénka kajuty. Naráží do nás další loď plná kajaků. Jsme už z toho nervózní. Naše loď se točí dokola. Vše končí, když naše loď nastartuje a jedeme zakotvit o kus dál. Nemohu usnout, ale noc už proběhne v klidu.

Jeskyně na Halong Bay

Po dobré snídani vyplouváme. Obsluha se trochu zhoršila a posádka se už těší až nás vymění za další turisty. Zastavujeme na krásném místě. Cílem je návštěva jeskyně ve skále. Zůstávám na lodi. Mám klaustrofobii a nemám ráda jeskyně. Holky mi přivážejí krásný dárek – černou perlu. Projíždíme kolem dalších a dalších ostrůvků. Blíží se konec plavby a tak nás už stěhují na palubu. Přesto si plavbu náramně užíváme. Jdeme poděkovat za vše excelentnímu kuchaři.

Chilské veverky

Odjíždíme přistaveným autobusem do Hanoje. Sedíme vedle velice sympatického páru z Chile. Cesta příjemně utíká a vzájemně si říkáme zážitky a doporučujeme místa pro návštěvu. Terka jim se smíchem říká, že má doma chilské veverky/osmáky Degu/. Slečna nevěřícně kroutí hlavou a nechápe, potom se opravdu rozesměje a říká, že v Chile tyto zvířátka velice vehementně vyhánějí z domu. Do pokoje by si je v žádném případě nedala! Jsme v „našem „ hotýlku“ a holky úprkem usedají k počítači. Jdeme na točené pivo a pizzu. Je chladno a tak brzy zalézáme pod peřinu.V noci mě probudí strašný řev na ulici. Je tam rvačka, přijíždějí policajti. Po chvíli vše utichá a Hanoj se noří do tmy.