Medvědí cesta a Krakonošův příběh Před námi byl poslední zářijový víkend. Předpovědi počasí slibovaly nádherné babí léto a tak by byl hřích zůstat doma. Rozhodli jsme se proto prozkoumat další kousek Krkonoš. V neděli jsme vyrazili do Špindlerova mlýna, kde jsme zaparkovali na velkém parkovišti naproti místnímu aquaparku a hlavně jen pár metrů od spodní stanice...
Stadion Yankee Noc nebyla nic moc. Jednak postel byla tak měkká, že mi to přišlo, jako bych spala na vodě – když se na jedné straně někdo pohnul, ten na druhé straně začal ten druhý lítat jak při pořádném vlnobití. Zadruhé jsem kvůli časovému posunu nemohla moc spát, často se budila a nakonec to vzdala, a v 5.30 hod. vstala (trochu mi to připomíná budíčky doma...
GRENOBLE. Lanovkou a metrem jsme dojely na vlakové nádražní Part Dieu. Původně jsme myslely, že se do Grenoblu dostaneme vlakem TGV, ale bohužel jsme musely vzít za vděk vlakem TER. Cena za vlaky je ve Francii vysoká, takže za 1,5 hodiny ve vlaku jsme zaplatily každá 20,50 EUR (zpátky to samé, žádnou slevu neměli, resp. skupinové slevy byly až od 10 osob). Do...
Miss ČR 2013. V jednu ráno nás čekalo probuzení a odjezd na sever. Cesta byla naprosto šílená, připomínalo to tankodrom a řidič jel jednoduše jako prase. Za 4,5 hodiny jsme byli v El Nidu a začalo dlouhé hledání ubytování. Řidič se nám sice snažil pomoci, ale bylo moc brzo ráno a všichni ještě spali. Nakonec jsme se nechali vyložit na pláži a začali si ubytování...
Traboules. Tentokrát jsme si našly ubytování i se snídaní, takže naše ráno začalo bagetou s máslem, medem, džemem nebo nutelou, džusem a sklenkou kávy či čaje. Venku bylo slunečno, ale celkem chladno, takže jsme se ze šatů radši převlékly do kalhot. Po snídani jsme vyrazily na nábřeží St. Antonie, kde se konal ranní trh (teda očividně nejsou Francouzi zvyklí vstávat...
Zrodila se láska V New Yorku jsem poprvé byla před 11 lety. Tenkrát na mě nijak zvlášť nezapůsobil. Prostě město, a ta já až zase tak moc nemusím. Možná to bylo tím, že tou dobou jsem byla v Americe už pět měsíců a „byla jsem zvyklá“. Nebo to bylo tím, že končily ty nejkrásnější prázdniny, co jsem zažila, a já byla smutná. Třeba to způsobilo i sychravé listopadové...
Ráno mě ve 3.30 hod. vzbudily kapky deště, takže jsem se přesunula do chatičky. Jak se ukázalo, přestalo pršet hned poté, co jsem zalezla. Za další tři hodinky už vstali i všichni ostatní a zašli jsme na snídani. Jirka s Honzou se šli opět potápět, my ostatní se slunili na pláži. V poledne, když se kluci vrátili, jsme si vypůjčili motorky a vyrazili na prozkoumání...
Z Trutnova jsme vyrážely v osm hodin ráno. Kufry jsme bez problémů naskládaly do Yetiho a vyrazily směr Zaloňov, kde přistoupila ještě Denisa. Opět jsme měly s sebou jeden velký loďák, abychom mohly s sebou vzít tekutiny – jednak kosmetického rázu a jednak pana Jamesona, který k našim výpravám tak nějak patří. Původně jsme si myslely, že velký kufr musí vážit max. 15...
Čokoládové hory a kohoutí zápasy. Po snídani, která tentokrát byla součástí ubytování, si naše okleštěná skupinka pronajala opět van, aby projela Bohol znovu za lepšího počasí. Opět jsme navštívili nártouny, i když v menším centru v Corelle. Bylo to tady víc „přírodní“, mají tady prý 10 opiček a každé ráno jim zabere až 3 hodiny, aby je našli. Dnes se jim podařilo...
Ráno jsme nemuseli nikam spěchat, takže jsme vstali až v 9 hod., vystěhovali jsme se z hotelu, batohy nechali na recepci a vydali se na toulky městem. Miloš se zastavil u stánku s CD s filipínskou hudbou, Jirka si koupil batoh, protože se mu u toho jeho urvalo ucho. Na trhu jsme ochutnali několik kusů pro nás neznámých druhů ovoce – rambutan, mangostýno… a ve 14 hod...