Miss ČR 2013. V jednu ráno nás čekalo probuzení a odjezd na sever. Cesta byla naprosto šílená, připomínalo to tankodrom a řidič jel jednoduše jako prase. Za 4,5 hodiny jsme byli v El Nidu a začalo dlouhé hledání ubytování. Řidič se nám sice snažil pomoci, ale bylo moc brzo ráno a všichni ještě spali. Nakonec jsme se nechali vyložit na pláži a začali si ubytování...
Traboules. Tentokrát jsme si našly ubytování i se snídaní, takže naše ráno začalo bagetou s máslem, medem, džemem nebo nutelou, džusem a sklenkou kávy či čaje. Venku bylo slunečno, ale celkem chladno, takže jsme se ze šatů radši převlékly do kalhot. Po snídani jsme vyrazily na nábřeží St. Antonie, kde se konal ranní trh (teda očividně nejsou Francouzi zvyklí vstávat...
Zrodila se láska V New Yorku jsem poprvé byla před 11 lety. Tenkrát na mě nijak zvlášť nezapůsobil. Prostě město, a ta já až zase tak moc nemusím. Možná to bylo tím, že tou dobou jsem byla v Americe už pět měsíců a „byla jsem zvyklá“. Nebo to bylo tím, že končily ty nejkrásnější prázdniny, co jsem zažila, a já byla smutná. Třeba to způsobilo i sychravé listopadové...
Ráno mě ve 3.30 hod. vzbudily kapky deště, takže jsem se přesunula do chatičky. Jak se ukázalo, přestalo pršet hned poté, co jsem zalezla. Za další tři hodinky už vstali i všichni ostatní a zašli jsme na snídani. Jirka s Honzou se šli opět potápět, my ostatní se slunili na pláži. V poledne, když se kluci vrátili, jsme si vypůjčili motorky a vyrazili na prozkoumání...
Z Trutnova jsme vyrážely v osm hodin ráno. Kufry jsme bez problémů naskládaly do Yetiho a vyrazily směr Zaloňov, kde přistoupila ještě Denisa. Opět jsme měly s sebou jeden velký loďák, abychom mohly s sebou vzít tekutiny – jednak kosmetického rázu a jednak pana Jamesona, který k našim výpravám tak nějak patří. Původně jsme si myslely, že velký kufr musí vážit max. 15...
Čokoládové hory a kohoutí zápasy. Po snídani, která tentokrát byla součástí ubytování, si naše okleštěná skupinka pronajala opět van, aby projela Bohol znovu za lepšího počasí. Opět jsme navštívili nártouny, i když v menším centru v Corelle. Bylo to tady víc „přírodní“, mají tady prý 10 opiček a každé ráno jim zabere až 3 hodiny, aby je našli. Dnes se jim podařilo...
Ráno jsme nemuseli nikam spěchat, takže jsme vstali až v 9 hod., vystěhovali jsme se z hotelu, batohy nechali na recepci a vydali se na toulky městem. Miloš se zastavil u stánku s CD s filipínskou hudbou, Jirka si koupil batoh, protože se mu u toho jeho urvalo ucho. Na trhu jsme ochutnali několik kusů pro nás neznámých druhů ovoce – rambutan, mangostýno… a ve 14 hod...
SAMAR – seznámení s Filipínami Odlet ze Soulu do Manily byl po malém zpoždění v 8,50 hod. Celkem 2600km jsme zvládli za 3,5 hodiny a do Manily dorazili v 11.30 hod. Časový posun oproti Soulu byl -1 hodina, tj. +7 hodin oproti Praze. Čekalo nás příjemných 26°C a můj batoh totálně promáčený od piva, které jsem převážela v batohu. Zřejmě díky „šetrnému“ zacházení...
Návštěva Soulu. Naše cesta začala v 15 hod., kdy jsem nabrala Veroniku a jely jsme spolu do BScomu pro Honzu s Jirkou. Ti si zrovna balili batohy do fólií, tak jsme k nim přidaly i ty naše, aby se nám s nimi v letadle něco nestalo. Jak se později ukázalo, hrozba byla spíš uvnitř batohů než venku… S posádkou druhého auta jsme se potkali na prvním Mc Donaldu na dálnici...
Cesta na Filipíny Buddha:“ Tak jako jedna svíčka může zapálit tisíce dalších svíček, aniž by doba jejího hoření byla zkrácena, tak také štěstí nikdy neubyde, pokud je sdíleno“. Před cestou: Přípravy na tuhle cestu byly možná dobrodružnější než cesta samotná…nebo aspoň její velká část. O Filipínách jsme se s Milošem Šálkem začali bavit už před rokem, ale nakonec...