Odpoledne se přemisťujeme z Portorože co nejblíže k NP Triglav, do míst odkud půjde Ajka na Triglav. Je už tma, když parkujeme v kopcích na místě, kde možná chodí i medvědi. Uleháme hned, pod miliony hvězd nad námi.
Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.
Odpoledne se přemisťujeme z Portorože co nejblíže k NP Triglav, do míst odkud půjde Ajka na Triglav. Je už tma, když parkujeme v kopcích na místě, kde možná chodí i medvědi. Uleháme hned, pod miliony hvězd nad námi.
Jsme u rybníka, ale Selibovského, který s tím Tálinským tak trochu sousedí.
Naivní, že v městečku Piran v pohodě zaparkujeme, vyrážíme. Městečko, co se týče zaparkovaných aut je plné k prasknutí. Kam s velkou dodávkou? Poslední naděje jsou podzemní garáže. Já si užívám zatím krásného západu slunce na pobřeží a holky si zažívají adrenalin v podobě hodinového zaparkování v garáži. Jediné volné místo je v nejnižším patře -7. Vytočit dodávku v...
Jsme téměř na hranicích, všichni před námi to otáčejí. Do země je nevpustili. Nechápeme a pomalu se smiřujeme s tím, že Slovinsko je nám zapovězené. Navíc nemáme doklady od auta. "kam jedete"? K jezeru Bled. No, tak jeďte! Cože? " Jako fakt, nechtějí ani doklady nic. Jsme ve Slovinsku. První billboard, který nás tu vítá se jmenuje KORONA!
Skvělá zpráva je, že slavnostní znovuotevření chaty Libušín, se uskutečnilo 30. 7. 2020
Cestou na české hranice, jsme se na doporučení, zastavily v rybí restauraci Trautenfels Fischrestaurant Schloßteichstüberl Už samotný příjezd při západu slunce s pohledem na krásný zámek Trautenfels, na rybník i okolní hory byl úžasný.
V městečku Altaussee zaplatíme 18 EUR za cestu a vyrážíme. U brány stojí auto a Rakušanka vybíhá s auta a gestikuluje, že máme couvnout. Couváme, jim se otevírá brána a řidič rychle projíždí, paní za ním běží a ve chvíli, kdy je pod branou dostane závorou přímo do hlavy. Je to taková rána, že závora se sklopí na zem.
Po mokré túře se těšíme se do teplíčka, kupujeme vstupenku a hurá do termálů. Je tady, asi i díky ošklivému počasí, docela narváno. Metr rozestup? Jak kde. Do sauny můžeme až v 18 hodin, je tam asi plno a tak po příjemné koupeli usínáme na lehátku. V saunové vesnici to je ovšem mnohem lepší. Je tu klid, parádní výhled na Grimming
Zámek Hluboká je opravdu nádherný. Proběhneme nádvořím, hasiči tady odčerpávají vodu po nočním slejváku. Lidí je tu víc než dost, na prohlídku není čas. Cestou zpět potkáváme červený vláček i skupiny dětí z táborů. My vyrážíme na Lipno.
Začíná boj o závod, aby nás buřina a déšť úplně nepohltily. Ajka mi bere batoh /děkujuuuuu/ a my jdeme co nejrychleji vzhůru. Déšť se mění v ledovou masáž a kroupy nás šlehají do tváří i hlavy. Jestli se ty kroupy zvětší tak nás uledujou, není se kam schovat. Chata už je vidět, představa, že se schováme do sucha a tepla je ihned zapomenuta.