Míjíme Refugio v katastrofálním stavu. Na klice visí lidský exkrement v pytlíku. Znechucené pokračujeme dál a doufáme, že nás čekají milejší překvapení…
Míjíme Refugio v katastrofálním stavu. Na klice visí lidský exkrement v pytlíku. Znechucené pokračujeme dál a doufáme, že nás čekají milejší překvapení…
ohradní zeď kostela, kdysi hřbitovní, byla v minulosti osazena souborem šesti pískovcových soch světců v životní velikosti, ochránců moru, hladu, války, ohně, bouři a nepokoje, a zároveň zdobena stejným počtem dekorativních rokokových váz.
Je dusné, ale zatím slunečné počasí . Od Hvězdy budeme pokračovat dále přes skalní divadlo a vyhlídky až do Božanova, takový je plán. Miluška je náš vůdce , mapu jsme si nevzaly a tak pevně věříme, že nezabloudíme.
Je asi jedna ráno a já už opravdu nemůžu. Takováhle zima mi nebyla, ani když jsme s Ifčou spaly v -20 stupních. Všechno mám úplně promočené. Vyndávám si z lékárny izometrickou folii, snažím se do ní celá zabalit i se spacákem. Na chvilku to pomohlo a myslím, že jsem tak na 20 minut usnula.
Zkoušíme i nějaké jídlo, nakupujeme přímo na lodi. Polévka je výborná a jako vše tady předražená. Plujeme po kanále, kolem obchůdků s tradičním zbožím, řemeslnými výrobky, oblečením, jídlem , kolem malých restaurací. Vyhýbáme se dalším lodím, začíná tu být rušno. Chybí nám nabídka květin, ovoce a zeleniny.
Je slunečná sobota a u jezera je minimálně lidí. Sem tam kolem nás prosviští bruslaři. Voda je teplotně příjemná i teď v září. Na protějším břehu rámusí čluny a o kus dál je slyšet řev motorů z mosteckého autodromu. Vykoupeme se a pak už se vracíme směr Praha.
Je všední zářijový den, přijíždíme k jezeru Konětopy, s obavami, že bude zavřené. Ne, branka povoluje a my pokračujeme k jezeru. Máme Konětopy rády. Dnes ještě s velkým bonusem, protože jsme na jezeře úplně samy.
Voda byla příjemně studená, ale žádná tragédie. Trochu to klouzalo na svažitých březích u jezera. Ale jinak paráda!