Polední kameny najdeme ve výšce 1006 metrů nad mořem, nedaleko Frýdlantského cimbuří.

Příspěvky z České republiky.
Suché skály a Pantheon Po úspěšném zdolání naši první ferraty Vodní brána, jedeme do Sokolovny na Malé skále. Oblíbená hospůdka pro cyklisty, turisty a horolezce nejen v tuto slunečnou říjnovou neděli praská ve švech. My usedáme venku. Objednáváme pivo Holba a na oslavu každá jednoho ferneta. Br, ale oslavit to musíme! Dáváme si pořádné bramborové knedle s uzeným...
Tak první úsek je prý trochu menší převis, zkušená Ifča jde první a vyšplhá se jako opička, my s Klárkou teda máme po prvním převisu dost, sotva se přitáhneme a dáme nohy do malých kamenných škvír, aby jsme se podepřely. Ani nedutáme a funíme a je nám i fuk, že zrovna nemáme lezecký styl.
od kupole až po unikátní expozici ve spojovací chodbě mezi Historickou a Novou budovou Národního muzea
Obliba tohoto výletního místa přetrvává i do dnešních dnů. I přes relativní nepřízeň počasí tady potkáváme houbaře i rodiny s dětmi na výletě. Všichni čekají na odměnu za úsilí po „dobytí“ hradu
Klasicistní letohrádek, ve kterém je národopisná expozice představuje každodennost venkova 19. a 20. století. Cestou je i unikátní roubený kostelík sv. archanděla Michaela ze 17. století, převezený do Prahy v roce 1929 z Podkarpatské Rusi.
Dnes je zámek Žinkovy zavřený a nepřístupný veřejnosti. Investor zámek /Chateau Žinkovy/prodává. Na zámku v minulých letech fungovala kavárna i restaurace.
Potkáváme Polku, která míří někam do údolí, má sice mapu, ale ta nám moc nepomůže. Měly by jsme se držet žluté značky. V lese je úplně temno a začíná pršet, bouřka už je na dosah. Zrychlujeme tempo. Během pár minut jsme durch.
Ves je křižovatkou turistických cest a východiskem do romantickém, tzv. „Maršovského „ údolí řeky Metuje.