Letiště Václava Havla mě dost překvapilo. Vůbec není mrtvé, lidi prostě cestují.

Nakonec jsme odběry absolvovali. Je fakt, že mi hrábli do obou nosních dírek a dál až do mozku, (včera jsem byla na PCR testu a ani jsem o tom nevěděla), dnes to byl masakr. Tak teď oba čekáme na výsledky. Držte všichni palce. Jdu balit.
Naše asijská cesta končí. Měsíc utekl jako voda. Je 11. ledna 2020 a svět teprve začíná mluvit o koronaviru v Číně. Je úžasný, že jsme tu „naši“ cestu ještě zvládly společně všechny 4. Co bude dále nikdo nevíme. Máme to štěstí, že máme na co vzpomínat a věříme, že se zase společně brzy setkáme ve zdraví. Kovid zamíchal světovou ruletu s cestováním i setkávání...
Díky návštěvnosti několika statisíců lidí, kteří každý víkend navštěvují trh Chatuchak Market, se tržiště v Bangkoku stalo největším víkendovým trhem na světě. Trh má více než 15 000 stánků, které jsou rozloženy na 35 akrech a 26 sekcích
Horší je, že nám téměř došel benzín a tak napakované burgry, hranolkami a colou z mekáče hledáme benzínku. Navigaci máme nyní jen v thajštině.
Všichni se vrací stejnou cestou, my jediné plánujeme jít druhou stranou. Trošku mě znervózňuje, když doktor oznamuje, že je to značené jako „lehce nebezpečné“.
Míjíme Refugio v katastrofálním stavu. Na klice visí lidský exkrement v pytlíku. Znechucené pokračujeme dál a doufáme, že nás čekají milejší překvapení…
Je asi jedna ráno a já už opravdu nemůžu. Takováhle zima mi nebyla, ani když jsme s Ifčou spaly v -20 stupních. Všechno mám úplně promočené. Vyndávám si z lékárny izometrickou folii, snažím se do ní celá zabalit i se spacákem. Na chvilku to pomohlo a myslím, že jsem tak na 20 minut usnula.
Zkoušíme i nějaké jídlo, nakupujeme přímo na lodi. Polévka je výborná a jako vše tady předražená. Plujeme po kanále, kolem obchůdků s tradičním zbožím, řemeslnými výrobky, oblečením, jídlem , kolem malých restaurací. Vyhýbáme se dalším lodím, začíná tu být rušno. Chybí nám nabídka květin, ovoce a zeleniny.