Dorazili jsme k plánovanému cíli. Dopřejeme si doma připravenou svačinu a pomalu se chystáme zpátky, po té samé cestě. Ta trvá tradičně kratší dobu, než trasa původní
Dorazili jsme k plánovanému cíli. Dopřejeme si doma připravenou svačinu a pomalu se chystáme zpátky, po té samé cestě. Ta trvá tradičně kratší dobu, než trasa původní
Míjíme Refugio v katastrofálním stavu. Na klice visí lidský exkrement v pytlíku. Znechucené pokračujeme dál a doufáme, že nás čekají milejší překvapení…
Je asi jedna ráno a já už opravdu nemůžu. Takováhle zima mi nebyla, ani když jsme s Ifčou spaly v -20 stupních. Všechno mám úplně promočené. Vyndávám si z lékárny izometrickou folii, snažím se do ní celá zabalit i se spacákem. Na chvilku to pomohlo a myslím, že jsem tak na 20 minut usnula.
Je slunečná sobota a u jezera je minimálně lidí. Sem tam kolem nás prosviští bruslaři. Voda je teplotně příjemná i teď v září. Na protějším břehu rámusí čluny a o kus dál je slyšet řev motorů z mosteckého autodromu. Vykoupeme se a pak už se vracíme směr Praha.
Zatopený, bývalý kaolínový lom. Voda čistá, a hned se jde do hloubky.
Je všední zářijový den, přijíždíme k jezeru Konětopy, s obavami, že bude zavřené. Ne, branka povoluje a my pokračujeme k jezeru. Máme Konětopy rády. Dnes ještě s velkým bonusem, protože jsme na jezeře úplně samy.
Voda byla příjemně studená, ale žádná tragédie. Trochu to klouzalo na svažitých březích u jezera. Ale jinak paráda!
Dnes je 12. Září 2020, je něco málo před polednem a jezero MOST se otevírá veřejnosti. Parkoviště se plní auty a před námi se otevírá jezero v celé své kráse.
Když z auta zahlídneme jezero ani na okamžik neváháme. Je tu poslední místo na parkování. Lidí je tu příjemně málo. Je tady pohoda a tak trochu pocit větší svobody než ve Slovinsku.
Jsem na pláži. Vpravo sedí rybářská rodina, přede mnou tatík s holčičkou a vlevo rybáři. Pláž je dostatečně velká . Nebe kouzlí s mraky a vodní hladina je plná vln. Jak u moře!