GRENOBLE. Lanovkou a metrem jsme dojely na vlakové nádražní Part Dieu. Původně jsme myslely, že se do Grenoblu dostaneme vlakem TGV, ale bohužel jsme musely vzít za vděk vlakem TER. Cena za vlaky je ve Francii vysoká, takže za 1,5 hodiny ve vlaku jsme zaplatily každá 20,50 EUR (zpátky to samé, žádnou slevu neměli, resp. skupinové slevy byly až od 10 osob). Do...
Traboules. Tentokrát jsme si našly ubytování i se snídaní, takže naše ráno začalo bagetou s máslem, medem, džemem nebo nutelou, džusem a sklenkou kávy či čaje. Venku bylo slunečno, ale celkem chladno, takže jsme se ze šatů radši převlékly do kalhot. Po snídani jsme vyrazily na nábřeží St. Antonie, kde se konal ranní trh (teda očividně nejsou Francouzi zvyklí vstávat...
Zrodila se láska V New Yorku jsem poprvé byla před 11 lety. Tenkrát na mě nijak zvlášť nezapůsobil. Prostě město, a ta já až zase tak moc nemusím. Možná to bylo tím, že tou dobou jsem byla v Americe už pět měsíců a „byla jsem zvyklá“. Nebo to bylo tím, že končily ty nejkrásnější prázdniny, co jsem zažila, a já byla smutná. Třeba to způsobilo i sychravé listopadové...
Z Trutnova jsme vyrážely v osm hodin ráno. Kufry jsme bez problémů naskládaly do Yetiho a vyrazily směr Zaloňov, kde přistoupila ještě Denisa. Opět jsme měly s sebou jeden velký loďák, abychom mohly s sebou vzít tekutiny – jednak kosmetického rázu a jednak pana Jamesona, který k našim výpravám tak nějak patří. Původně jsme si myslely, že velký kufr musí vážit max. 15...
Návštěva Soulu. Naše cesta začala v 15 hod., kdy jsem nabrala Veroniku a jely jsme spolu do BScomu pro Honzu s Jirkou. Ti si zrovna balili batohy do fólií, tak jsme k nim přidaly i ty naše, aby se nám s nimi v letadle něco nestalo. Jak se později ukázalo, hrozba byla spíš uvnitř batohů než venku… S posádkou druhého auta jsme se potkali na prvním Mc Donaldu na dálnici...
Autem po ostrově Zakynthos Ve středu jsme si půjčili auto. Objednali jsme ho dva dny předem na recepci za cenu 50 EUR + 10 EUR pojištění. Původně jsme vybrali nějaké mini autíčko, ale protože ho neměli, dali nám o trochu větší Seat Leon. V pěti jsme se do něj vešli celkem pohodlně, ale o žádném velkém komfortu se mluvit nedalo – dveře u řidiče nešly zamknout, což...
Na červeném koberci Historická vesnice Eze opět neležela přímo u vlakového nádraží, takže jsme musely počkat na místní autobus, který s námi od moře vystoupal až do 700 m.n.m. Potom, co jsme si nakoupily něco k jídlu, jsme se začaly proplétat uličkami krásného středověkého městečka. Chtěly jsme vystoupat až na vyhlídku, což znamenalo, že jsme trochu proti své vůli...
Klid Biotu a rachot Monte Carla V Biotu jsme byly za chvíli, ale zjistily jsme, že městečko neleží přímo u vlakové zastávky, ale cca 4 km ve vnitrozemí. Musely jsme tak počkat skoro půl hodiny na místní autobus č. 10 (zjistily jsme, že jsme s ním mohly jet přímo z Antibes z toho nádraží, kde jsme už předtím byly). Čekání jsme si krátily pozorováním atrakcí...
Krásy Nice a Antibes Na pokoji jsme se moc dlouho nezdržely a vyrazily poznávat krásy města. Začít jsme samozřejmě musely kávičkou. Měly jsme z toho po loňských zkušenostech trochu obavy, ale risk je zisk. Sedly jsme si na náměstí Garibaldi pod krásně rozkvetlé stromy a objednaly si – Petra šla na jistotu a objednala si presso s mlékem – číšník nám vysvětlil, že jde...
Cesta do Skotska Před cestou: O cestě do Skotska jsme se bavili poměrně dlouho, ale pořád jsme se nějak nemohli rozhoupat. Mně osobně se tak úplně nelíbil termín – upřednostňovala jsem květen, kdy je ve Skotsku nejsušší období a přitom tam není ještě tolik turistů. Nakonec ale vyhrál březen, a to jednak proto, že není tolik práce jako v sezóně a pak také proto, že...