Označuje článek jako typ na výlet
Je asi jedna ráno a já už opravdu nemůžu. Takováhle zima mi nebyla, ani když jsme s Ifčou spaly v -20 stupních. Všechno mám úplně promočené. Vyndávám si z lékárny izometrickou folii, snažím se do ní celá zabalit i se spacákem. Na chvilku to pomohlo a myslím, že jsem tak na 20 minut usnula.
Zkoušíme i nějaké jídlo, nakupujeme přímo na lodi. Polévka je výborná a jako vše tady předražená. Plujeme po kanále, kolem obchůdků s tradičním zbožím, řemeslnými výrobky, oblečením, jídlem , kolem malých restaurací. Vyhýbáme se dalším lodím, začíná tu být rušno. Chybí nám nabídka květin, ovoce a zeleniny.
Je slunečná sobota a u jezera je minimálně lidí. Sem tam kolem nás prosviští bruslaři. Voda je teplotně příjemná i teď v září. Na protějším břehu rámusí čluny a o kus dál je slyšet řev motorů z mosteckého autodromu. Vykoupeme se a pak už se vracíme směr Praha.
Je všední zářijový den, přijíždíme k jezeru Konětopy, s obavami, že bude zavřené. Ne, branka povoluje a my pokračujeme k jezeru. Máme Konětopy rády. Dnes ještě s velkým bonusem, protože jsme na jezeře úplně samy.
Voda byla příjemně studená, ale žádná tragédie. Trochu to klouzalo na svažitých březích u jezera. Ale jinak paráda!
Dnes je 12. Září 2020, je něco málo před polednem a jezero MOST se otevírá veřejnosti. Parkoviště se plní auty a před námi se otevírá jezero v celé své kráse.
Na vrcholu Houpáku, na jeho svazích, a také v protisvahu k Dlouhému vrchu je řada starých a pochopitelně již neužívaných vojenských objektů, bunkrů, v různém technickém stavu.
Jsem na pláži. Vpravo sedí rybářská rodina, přede mnou tatík s holčičkou a vlevo rybáři. Pláž je dostatečně velká . Nebe kouzlí s mraky a vodní hladina je plná vln. Jak u moře!
Pomník dětských obětí války je figurální sousoší věnované lidickým dětem, o kterých se předpokládá, že byly zavražděny ve vyhlazovacím táboře Chelmno. Pomník je dílem Marie Uchytilové a Jiřího Václava Hampla.
Nejstrašidelnější místo. Omítka se loupe, zdivo drolí, dřevěné lavice rozpadají, prach se snáší z dřevěných trámů. Mezi tím vším, tiše jako pěna, sedí nehybné, tajemné postavy.