Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.
Ocitáme se na samotě v obci Nicov, kde stojí nádherný kostel, který navrhl známý architekt Kilián Ignác Dientzenhofer. Nikde nikdo! Otevíráme opatrně branku, která povoluje a jsme před kostelem. Máme štěstí, že zapadající slunce dává místu i kostelu nenapodobitelnou atmosféru.
příště asi nejjednodušší je jet na plovárnu přívozem. Příjemná atmosféra, na louce skotačí děti i pejsci. Na vodě projíždějí osamocené kanoe, v krátkých intervalech je vidět loď, která zajišťuje návštěvníkům příjezd a odjezd.
Koupání si necháme na příště, je už tma...
K jezírku je to jen pár minut a celá návštěva nám nezabere ani 15 minut. U malebného jezírka je už dost turistů. Na dřevěnou vyhlídku ani nejdeme, je tam docela tlačenice.
Mohutnou zříceninu gorického hradu Rabí jsme nemohly nevidět již cestou do lomu kousek od Rabí. Velké horko, ale upřednostnilo koupání. Ke hradu jsme se vrátily, když už zavírali...
Voda z odrazem vysokých hor na hladině jezera Bohinj je úžasná. Tohle jezero nás opravdu baví, ani nás netrápí, že jsme se nevykoupali v opěvovaném Bledu. V jezeře jsme se vykoupaly u mostu, u kempu i uprostřed pod vzrostlými stromy /tady i bez plavek/.Koupaly jsme se v největším vedru i za ranní mlhy. Krása!
V tomhle kaolínovém ráji, v lomu Jimlíkov nejsme poprvé. Přijíždíme právě ve chvíli, kdy mračna zatemňují bílé břehy, nad kterými se vypínají písečné duny. Kontrast barev je úžasný. Začíná pršet a tak odjíždíme do nedalekého Chodova na večeři
Po schodech vystoupáme nahoru, pod námi se rozprostře velké jezero obklopené přírodou. Tato uměle vytvořená vodní plocha vznikla na úpatí Smolnické výsypky a nyní slouží k rekreaci. Název Bílá voda naznačuje, že voda se barví doběla, vlivem kaolínových zbytků v zemi.
Mami, ten sestup je hodně náročný, to Ajka jen tak nedorazí! Zkoušíme ještě jeden telefon, signál je mizerný, ale za chvíli se povede. Jediné, co se domlouváme, že zkusíme volat nebo pískat jestli se uslyšíme. Nic, ale přeci jenom já něco slyším, a ještě jednou pískání!. Sárka vyráží znovu do kopce a za půl hodinky ty moje holky vycházejí z lesa! JUPÍ!
Vodní nádrž Tatrovice Na horké dny jsme vybraly tentokrát kraj karlovarský. Naše první zastávka byla přehrada Tatrovice. Až do chvíle, kdy jsme místo navštívily, jsme o existenci a názvu přehrady neměly ani potuchy. Z Karlových varů je to sem kousek. Jsme v chatové oblasti, uprostřed přírody. Jsou místa, kde se dá zaparkovat, na mnoha místech je cedule soukromý...
Planina Konjščica Naše noc pod miliónem hvězd končí brzy po 4. ráno. Sedáme do auta a vezeme Ajku do NP Triglav. Odkud si vybrala výstup na Triglav. Je to jen o kousek dále po řece Tryglavská Bistrica než je vodopád Peričnik, kde jsme byly přede dvěma dny. Jsme na parkovišti, zastavujeme u „vrátného“. Moc příjemně nás teda nevítá, zavrčí, že máme zaplatit. My za...