Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.
Práce se dřevem se už tradičně stala důležitou součástí každodenního života jihotyrolských farmářů. Ti jsou velice často i vlastníky lesů. Díky tomu mají dostatek surovin pro své řezbářské umění. Dřevo statkáři soustruží a vyřezávají, s vášní vytvářejí svá jedinečná umělecká díla
Je všední den, pršet může začít každou chvíli.Turistů je k naší velké radosti opravdu málo. Cesta kolem Vydry to je prostě nádhera!
Obec založená v první polovině 18.století ležela nedaleko soutoku Poleckého potoka s Vltavou, do roku 1921 se jmenovala pouze Elendbachl (Elend – bída) . České pojmenování tehdy vzniklo podle něj, protože tvořil rozhraní vimperského panství a dělil jej na půlku či pólku.
Pasoucí se koně, červené jeřabiny i zlatavá reznoucí tráva dávají místu až poetický nádech. Líbí se mi tady mnohem více než na populární Modravě.
Ze Srní na Modravu Ráno začínáme sportovně v Srní, plaváním v bazénu, teď informace, která se ani do povídání nehodí. Ale už po půlnoci bude všechno jinak, ach jo! Venku kupodivu svítí sluníčko. Srní /německy Rehberg/ je rázovitá šumavská obec nad kaňonem Vydry na okraji Šumavských plání. Kostel Nejsv. Trojice v Srní Jdeme kolem krásného kostela v Srní a pak...
Naše první zastávka je pak hrad Kašperk. Nikde nikdo, a tak se z malého parkoviště vydáváme do kopce ke hradu. Podzim už se přihlásil do svého ročního období. Jdeme kousek lesem, po nočním dešti ještě nestihly oschnout krůpěje rosy ani kaluže na cestě.
Suché skály a Pantheon Po úspěšném zdolání naši první ferraty Vodní brána, jedeme do Sokolovny na Malé skále. Oblíbená hospůdka pro cyklisty, turisty a horolezce nejen v tuto slunečnou říjnovou neděli praská ve švech. My usedáme venku. Objednáváme pivo Holba a na oslavu každá jednoho ferneta. Br, ale oslavit to musíme! Dáváme si pořádné bramborové knedle s uzeným...
Tak první úsek je prý trochu menší převis, zkušená Ifča jde první a vyšplhá se jako opička, my s Klárkou teda máme po prvním převisu dost, sotva se přitáhneme a dáme nohy do malých kamenných škvír, aby jsme se podepřely. Ani nedutáme a funíme a je nám i fuk, že zrovna nemáme lezecký styl.
Naše asijská cesta končí. Měsíc utekl jako voda. Je 11. ledna 2020 a svět teprve začíná mluvit o koronaviru v Číně. Je úžasný, že jsme tu „naši“ cestu ještě zvládly společně všechny 4. Co bude dále nikdo nevíme. Máme to štěstí, že máme na co vzpomínat a věříme, že se zase společně brzy setkáme ve zdraví. Kovid zamíchal světovou ruletu s cestováním i setkávání...
Díky návštěvnosti několika statisíců lidí, kteří každý víkend navštěvují trh Chatuchak Market, se tržiště v Bangkoku stalo největším víkendovým trhem na světě. Trh má více než 15 000 stánků, které jsou rozloženy na 35 akrech a 26 sekcích