Trek Alta Via Adamello Okolo 15h vyrážíme jako osmičlenná skupina z Prahy, abychom se pomalu přesunuli k místu našeho cíle, na parkoviště v Italském Bazena 1800 m n.n. Nejedeme úplně rychle a tak cesta ubíhá velmi pomalu. Na místo dorážíme okolo půl třetí táno, poslední hodina řízení je velmi náročná, samá serpentina a velmi úzká silnička. Zaparkujeme, rozložíme...
Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně Tanhle div České republiky byl důvodem mé návštěvy Jeseníků teď na jaře. To jsem ještě netušila, že mé plány se trochu /hodně/změní. Vyjet lanovkou nahoru, pak se posunet busem až pod vodní elektrárnu a zpátky si udělat výlet do Kout. Plán dobrý, ale né v době , kdy není sezóna. Lanovka nejezdí /až od května/, bus nejezdí...
Jakmile jsem ukončila výlet v Hatay alias první etapu svého velkolepého loučení se s Tureckem, čekaly mě hned druhý den dvě zkoušky (anatomie a praktická zkouška z lezení), pak noční přesun na závody v ledolezení do Erzurum a další noční přesun do Arménie. Teď to trochu zní, jakože jsem si libovala v nočních přesunech autobusem… akorát že vůbec. Zkouška z lezení...
Vojenský check-point Do Turecka jsem přiletěla 5.9.2021, protože škola měla začít už 13.9. Paráda, říkala jsem si, to budu mít osm dnů na rozkoukání, zařízení všeho nezbytnýho a krásně mi to všechno vyjde. No, poslední email z turecké erasmus kanceláře mi do tohohle krásnýho plánu hodil trochu vidle, když ke konci jen tak mimochodem zmiňoval, že škola začne až o dva...
Krkonoše pěšky, na běžkách i na skialpech Na víkend hlásí sníh a v noci -9, možná i slunce, taková je předpověď. Tahle dlouho domluvená akce vyrazit do Krkonoš s přespáním na Brádlerovkách se nakonec uskutečnila druhý víkend v prosinci. U autobusu, v 7 hodin ráno u metra Budějovická, se nás sešla slušná tlupa, asi 40. Trasa: klasika z Harrachova přes Mumlavske...
Kappadokie a stratovulkán Hasan Dagi Po onom posledním dobrodružství, kdy jsme viděly stejně armádní techniky jako hor, jsem se rozhodla, že si moje nervy zaslouží menší regeneraci. Barča odjela v úterý brzy ráno a přesunula se za jejím kamarádem Bořkem do Jerevanu, který je tam taky na Erasmus programu (a mimochodem taky píše blog, tak na to kdyžtak mrkni )...
Teroristi žádný ! Tak co, kam jedeme teď? Tuhle otázku si pokládáme s Barčou v podstatě od příjezdu z Kačkaru. Já kopu za co největší bizár, ideálně stopem na východ a úplně nejlíp se třeba koupat do Akhurianu (řeka oddělující Turecko a Arménii) nebo přeskakovat hranici se Sýrií. Rozuměj, jak jinak můžu tý holce evropský ukázat všechny klenoty tureckýho bizáru? Máme...
Národní park Kačkar Bára přijela! Což znamená, že to bude jako vždycky extrém. A já se nemůžu dočkat, jakej extrém to bude tentokrát. Když jsme totiž byly v červenci v Alpách lézt a běhat, obě jsme to pak dospávaly ještě asi měsíc. Skoro mám až pocit, že tenhle alpskej „nemusíme to hrotit, hlavně si to jedeme užít“ výlet regeneruju doteď. Každopádně, 11. 11. večer...
Můj evropský pas mi tu zaručuje naprosto výsadní postavení. Zní to krásně, když to takhle napíšu, ale v praxi to znamená neuvěřitelně moc bizáru a hlavně, a to především, totální absenci ticha a samoty. V podstatě od tý doby, co začala škola, jsem nebyla sama ani na chvíli. Snad s výjimkou cest na záchod (doufám). Ono by to nebylo tak zlý, protože jsou tu všichni...
Kukaj Začalo pršet a my dojíždíme za tmy po klikatých silničkách do městečka Bajram Curri, odkud vede jediná silnice vzhůru do Valbony. Směrník na Valbonu je nastříkaný sprejem na zeď domu, s údajem 28 km. Stoupáme klikatou silnicí a vyhýbáme se spadanému kamení aspoň hodinu. Okolo deváté dojíždíme téměř ke konci silnice a podle nabídkových tabulí hledáme ubytování...