Polední kameny najdeme ve výšce 1006 metrů nad mořem, nedaleko Frýdlantského cimbuří.

Označuje článek jako typ na výlet
Suché skály a Pantheon Po úspěšném zdolání naši první ferraty Vodní brána, jedeme do Sokolovny na Malé skále. Oblíbená hospůdka pro cyklisty, turisty a horolezce nejen v tuto slunečnou říjnovou neděli praská ve švech. My usedáme venku. Objednáváme pivo Holba a na oslavu každá jednoho ferneta. Br, ale oslavit to musíme! Dáváme si pořádné bramborové knedle s uzeným...
od kupole až po unikátní expozici ve spojovací chodbě mezi Historickou a Novou budovou Národního muzea
Obliba tohoto výletního místa přetrvává i do dnešních dnů. I přes relativní nepřízeň počasí tady potkáváme houbaře i rodiny s dětmi na výletě. Všichni čekají na odměnu za úsilí po „dobytí“ hradu
Klasicistní letohrádek, ve kterém je národopisná expozice představuje každodennost venkova 19. a 20. století. Cestou je i unikátní roubený kostelík sv. archanděla Michaela ze 17. století, převezený do Prahy v roce 1929 z Podkarpatské Rusi.
Potkáváme Polku, která míří někam do údolí, má sice mapu, ale ta nám moc nepomůže. Měly by jsme se držet žluté značky. V lese je úplně temno a začíná pršet, bouřka už je na dosah. Zrychlujeme tempo. Během pár minut jsme durch.
Všichni se vrací stejnou cestou, my jediné plánujeme jít druhou stranou. Trošku mě znervózňuje, když doktor oznamuje, že je to značené jako „lehce nebezpečné“.
Míjíme Refugio v katastrofálním stavu. Na klice visí lidský exkrement v pytlíku. Znechucené pokračujeme dál a doufáme, že nás čekají milejší překvapení…
ohradní zeď kostela, kdysi hřbitovní, byla v minulosti osazena souborem šesti pískovcových soch světců v životní velikosti, ochránců moru, hladu, války, ohně, bouři a nepokoje, a zároveň zdobena stejným počtem dekorativních rokokových váz.