Autobus do Kuala Lumpur nám odjížděl v 8:30 hod. (200,-Kč) a do Kuala Lumpur dorazil ve 12:30 hod. Grabem (10 MR) jsme se nechali odvézt na místo našeho ubytování – D´majestic Resident Suite. Bylo to nejlepší ubytování, které jsme za celou dobu měli. Za 200,- Kč/osoba/noc jsme měli veliký apartmán, ze kterého byl výhled na Petronas Tower. Ve 20. patře na střeše...
Ráno jsme na letiště jeli Grabem (11 MR) už v 6:30 hod., protože přelet do Kuala Lumpur byl naplánován na 8:45 hod. (AirAsia, 665,-Kč). Cesta trvala něco málo přes hodinu a my se hned Grabem (65 MR) přesunuli na autobusový terminál TBS (Terminal Bersepadu Selatan). Uvažovali jsme o přesunu vlakem KLIA Expres, ale ten byl o dost dražší než auto. Cestou v taxíku jsem...
Ráno jsme se Grabem svezli do nemocnice na převaz. Doktorovi to trochu trvalo, ale nakonec se všechno stihlo a my jsme opět Grabem dojeli na letiště. Cesta tentokrát trvala jen 0,5 hodiny. Na letišti jsme si dali snídani a ve 12:30 hod. přeletěli na ostrov Langkawi (Firefly, 410,-Kč). Cesta trvala jen asi 40 minut. Nevím, jak jsem to udělala, když jsem objednávala...
Dámská jízda začíná Jakmile jsme daly sbohem a šáteček mužské části naší výpravy a svatosvatě jsme slíbily, že se nenecháme unést, plně na nás dolehl fakt, že ta pravá jízda fakt začíná. Byly jsme pořád trochu v presu, protože dorazit do 17:00 do Teheránu a chytit vlak do Shirazu ještě nebylo tak docela pasé, ale rozhodně jsme neměly bůhví jakou časovou rezervu...
Čokoláda Zapomněly jsme si nastavit budík, a tak se budíme až asi kolem 7:30. Cítím se hodně slabě a hodně mě bolí břicho. Vaříme čaj a chroupeme zbytek suchých nudlí z čínské polévky. Ifče je lépe, tak se hned láduje čokoládou. No abych řekla pravdu, nevypadá zrovna lákavě, je zešedlá a ještě po zkušenosti s fazolema ze stejného obchůdku, bych se jí ani nedotkla…...
Na Mácháč do Íránu Írán byl dlouho moje vysněná země. Taková velká neznámá. Buď jsem o Íránu slyšela, že je to země plná teroristů, nebo naopak že nikde na světě nenajdete pohostinnější lidi. Už jenom díky tomu jsem věděla naprosto jistě, že tam jednou prostě stůj co stůj pojedu a udělám si vlastní obrázek. Sdělit to doma nebylo nic jednoduchého. I já...
Dlouho jsme nebyli na společné dovolené, a tak Klárka naplánovala společný výlet do Kodaně. Vyrážíme ve 4 hodiny ráno. Jedeme autem na letiště Václava Havla. Dle navigace „el-e-té-é-í-eš-té-é s háčkem“. Nebereme taxika, Honza chce tentokrát zkusit parkování v areálu letiště. Nepřipravení trochu bloudíme a hledáme, kde se dá stát za cenu na den. Nakonec...
Až v Turecku jsem pochopila, v jak skvělý zemi žijem. Žádný medvědi, žádná smrtelně jedovatá havěť, žádný kalašnikovy ani miny, žádný přehrocený lidi, kteří Vás neustále zastavujou a ptaj se, jestli náhodou nepotřebujete zachránit. Naopak. Plácnout si ležení můžete kamkoliv, páč vás nejspíš nic nesežere ani nezastřelí, je tu dostatek rybníků a vodních nádrží na...
Refugio Gnutti Ranní budíček v 5 ráno a hurá na snídani. Po snídani nám Standa oznamuje, že další cestu nezvládne a že zůstává. Uvidíme se s ním až za pár dní. Nechávám mu klíče od auta, aby pro nás mohl přijet na konec naší trasy a do mapky mu vyznačujeme, kde parkujeme. Až mu bude lépe sejde do údolí a k autu nějak dostopuje. My vyrážíme konečně směr sedlo...
Probouzíme se do krásného rána, plného intenzivního slunce. Snídáme z našich zásob (dávám si vietnamskou polévku, nemám suchar s marmeládou, to je ale ráno !!!) Na etapy zas postupně vyrážíme a Standa ještě zabrnká Cinovi na rozloučenou na kytáru. Dnešní plán je otevřený, čeká nás jedno velmi náročné sedlo a pak se uvidí dle času a únavy jestli bychom nevynechali...